Redemption | Christ Hunt | Care of Gomorrah | ...in your head

•    Aus der tschechischen Republik meldet sich das Quartett MORTIFILIA und bietet eine Mischung aus DISMEMBER, EDGE OF SANITY und VADER, was nicht nur cool, sondern dazu noch relativ originell klingt. Gelegentlich erinnert die Musik auch an die Schweden von VOMITORY (z.B. bei "Sacrificial Gore"), die ja ironischerweise auch ein Album mit dem Titel "Redemption" hatten, hehehe. Allerdings heißt der Haupteinfluss wohl ziemlich sicher DISMEMBER, was nicht nur bei Songs wie "Transformation" deutlich bewiesen wird. Dafür hebt sich hierfür der Titelsong "Redemption" etwas aus dem diesem Schatten hervor, allerdings erinnert mich der Song dafür ein wenig an AMON AMARTH. Hm,... egal... ob 100%ig originell oder doch nicht... es klingt cool und vor allem sehr schwedisch und das ist eigentlich immer gut, solange die Songs sehr cool ausgefallen sind und die Ideen und Melodien nicht ausgelutscht klingen. Zwar muss man zudem einige Abstriche beim Sound machen, da er nicht wirklich sehr druckvoll ausgefallen ist, aber dafür sind alle Instrumente sehr gut zu identifizieren, das gibt es ja auch nicht so oft. Fans von echtem "schwedischen" Death Metal sollten hier auf alle Fälle mal reinhören.
  ANCIENT SPIRIT      SasH

•    Dismember certainly haven't lived in vain. Musically Czech death metallers Mortifilia appear to have been listening a lot to the aforementioned, and I mean a lot. The band often sounds too much like the Swedes. This is not very good as it leaves the music without any identity. Usually I don't mind that there are similarities with other bands, but with Mortifilia, it just gets too much. Despite a bit of effort in trying to give the songs some substance and identity, the band never succeed. As soon as something slightly interesting pops up,it dies off immediately again. I don't think the song-writing is that bad, but it's not very captivating either. There's nothing wrong with the musicianship, but Mortifilia sound too much like a copycat of the above mentioned. The flat and somewhat thin sound does not make things any better. I fail to hear anything particular worthwhile on Redemption,and if I need to hear some Dismember,then I prefer the real deal instead of listening to a second-rate clone.
  Antenna      Per S. Laursen   

•    Szweda, czuję Szweda he he. MORTIFILIA to nasi południowi sąsiedzi, i jak Czesi to pewnie każdy spodziewałby się po tej załodze młócącego niemiłosiernie brutal death lub grind'owego łojenia, a tu zdrapka. Można by powiedzieć, że zawartość "Redemption" czy całej zawartości metali ciężkich naszych sąsiadów, wygląda i brzmi jak niemałe dziwadło, nie ubliżając przy tym zespołowi. Przede wszystkim jest cholernie szwedzko. Pierwsze co się rzuca na uszy po odsłuchaniu tego stuffu, to wyraźne inspiracje starymi załogami takimi jak DISMEMBER, ENTOMBED, AT THE GATES, EDGE OF SANITY i nawet zahaczają o DARK TRANQUALITY (to tak bardziej tematycznie ku dniom dzisiejszym). Myślę, że ten krążek można w jakimś stopniu rozpatrywać jako hołd dla starych dziejów szwedzkiego grania, dla czasów glorii zadziornego, pełnego furii i dość melodyjnego mielenia. Czechom udało się sklecić muzyczkę co najmniej wielopoziomową, fakt łatwo wchodzącą, dobrze przyswajalną, ale bynajmniej nie tandetną. Gitarki na riffach chodzą jak przecinaki, perka jak na rasowe śmierć metalowe granie zagęszcza atmosferę, szybkie tempa, wokalnie bez tragedii, a nawet chwilami dobrym growlem trąci, choć zdecydowanie w grę wchodzi bardziej brutalnie "sykliwe" ryczenie. Wszystkie elementy utrzymane w kontekście agresji, furii i niemałej energii. Trochę, tak na dłuższą metę, nieustanna melodyka może zacząć niebezpiecznie łaskotać, ale przynajmniej nie mdli, a to dodatkowy plus. No i jeszcze brzmienie - klarowne i czytelne, lecz nie przesadnie wyczyszczone. Stary, dobry, szwedzki, old school'owy i melodyjny death metal. Jest naprawdę dobrze i warto posłuchać.
  Born to die      Skowron   

•    Mortifilia is a band from the Czech Republic who is playing Swedish orientated death metal. Redemption is their debut dics after 3 demos and released on the Spanish label Mondongo Canibale. Fast tempo songs with brutal vocals, nice hammering drums and aggressive and melodic riffing. Unfortunately too few guitarleads to make it real shredding. This album is for fans of melodic death metal a good listening worthy...
  BRUTALISM      unknown   

•    Mondongo Canibale is a young label from Madrid, Spain, that recently released the debut full length album of the Czech quartet Mortifilia. This band started at the end of the nineties and nowadays consists of Frantisek Knetl (g,v), Pavel Vrba (d), Petr Turek (g) and Standa Makrlik (b,v). The music Mortifilia brings may not be renewing at all, but at least it exhales the glorious old spirit of the early (Swedish) Death Metal days. The powerful and brutal tracks, with a melodic touch, remind me a lot to a band as Dismember or Unleashed, but it also contains some more grinding elements and doomier passages. Also the sound quality (Hellsound Recording Studio) is extremely acceptable, indeed it is. After their home country Czech, I guess this album will be the portal towards the rest of Europe, at least in case their label will do what’s necessary to show the world Mortifilia’s strength. But, as said before, if you’re looking for something original or renewing, then, in this case, f*ck off; if you like the early days of for example Dismember, Therion, Entombed, Unleashed, Grave, even Carcass or At The Gates, then this will be something to fight for!
  Concrete Web      Ivan Tibos   

•    Tak i sušická Mort-parta se dočkala a na konci října 2005 se na světě objevilo debutové album Redemption. Po třech demáčích s postupně vzrůstající kvalitou, kdy zejména poslední Christ Hunt už opravdu stál za soustředěný poslech, je tady první regulérní útok. Bez zajímavosti určitě není fakt, že CD nese pečeť španělského labelu a také že se jedná o první oficiálně vydanou nahrávku sušické rockové scény. A nutno podotknout, že zaslouženou. Už párkrát jsem psal, že - a tady si pomůžu svým nedávným reportem ze Satan Klaus Festu - MORTIFILIA zraje jak víno. Na téhle partě je totiž z kapel, které pravidelně registruju na koncertních štacích, nejvíce vidět pokrok. A pokrok opravdu rapidní. Melodický death metal made in Sweden nepostrádá rychlost, nasazení, tvrdost ani melodická sóla a vyhrávky. Tyhle věty totiž kapelu charakterizují naprosto dokonale. Na desce se pořád něco děje, monotónní pasáž opravdu najít nelze, kytary (Franta Knetl, Petr Turek) stále přidávají nová a nová sólíčka, a jak se říká basa (Stand Makrlík) to zespoda pěkně tvrdí. Franta neuhýbá z death metalového chrapotomurmuru, ale chvílemi mu je i celkem dobře rozumět. Za pozornost stojí precizní výkon bicmena Pavla Vrby, jeho hra je hodně pestrá, prostě u Mortifilie se nekoná občasná nemoc spřízněných kapel, které vystačí s omíláním stejné pasáže celou skladbu. Za nejlepší považuji časem a koncerty dobře prověřenou skladbu Christ Hunt (jako jediná se objevila na stejnojmenném demu a také na dvou festivalových kompilacích). Výborný je také pomaleji se rozjíždějící Vitiator, který nabízí hodně melodií, střídání rychlých a pomalých pasáží a je to asi nejchytlavější song kolekce. Zvukový mistr Honza Kapák ve svém pekelném studiu taky odvedl dobrou práci a mám takovej dojem, že Mortifilia má dosud nejlepší zvuk, který z čestického studia vylezl. Vše zní tak jak má znít. Slušný je i obal cédesa laděný do oranžovo žluta. Remcalové můžou tvrdit, že tohle už tady bylo a svým způsobem budou mít pravdu. Zrovna tak ale platí, že tohle je sakra dobře zvládnuté řemeslo. Smrtící kov prokoumaný do detailu, instrumentálně taky na výši, takže příznivci metalu s pečetí města Göteborg určitě zaplesají radostí.
  Fobiazine      Johan   

•    Suecia, anos 90, nace una nueva forma de hacer música extrema, melodía y agresividad van de la mano en bandas como Unleashed, Dismember, Grave, Entombed… República Checa, ano 2005, Mortifilia crea Redemption, y el sello espanol Mondongo Canibale lo edita. Espana, ano 2006, Iván escucha el Redemption y le cae la lagrimilla… recordando tiempos pasados. Si senores en Chequia no sólo hacen brutal o grind,hay casos como el de Mortifilia que lo dejan bien claro. Este cd es un homenaje a ese death sueco del pasado con producción del presente y con vistas a que no se olvide esa unión melodía-furia en un futuro. Esta tercera obra de Mortifilia reúne durante sus 33 minutos, 10 temas llenos de melodía, agresividad y mucha mala leche. Redemption no inventa nada, no ha descubierto nada, no pasará a la historia, pero capta el sentimiento de una época que si pasará a la historia del metal y lo hace sin dedicarse a plagiar, simplemente sintiendo el death metal y mamando de las raíces que nunca debieran olvidarse, se nota que Mortifilia disfruta tocando buen death metal. Los 90 no volverán, los anos han pasado pero escuchar un disco actual que suena anejo y que te recuerda a esa vieja escuela recreando perfectamente ese sonido y ese sentimiento, como dicen el anuncio, no tiene precio. Discos como este se encargan de que este estilo de death metal tenga un futuro próspero. Así que ya sabéis, nostálgicos de la vieja escuela, este álbum es para nosotros.
  FRIEDHOF      Iván C.   

•    MORTIFILIA le hace honor al Death Metal “Old School” con un trabajo interesantísimo, donde evidencian influencias tanto del metal sueco como del metal europeo. Claro, ellos son de la República Checa y “Redemption” es su tercer trabajo de estudio desde que se formaron en 1999 (por aquel entonces bajo el nombre de Susice). A todo el mundo le interesa cuando conoce a una banda nueva saber “a qué suena”, y puedo decirles que MORTIFILIA recuerda a bandas suecas como Dismember, At The Gates o Unleashed y también a Gorefest (Holanda). El disco cuenta con 10 composiciones, las cuales basan su existencia en los melódicos y punzantes riffs, una batería que es un verdadero “reloj” y una voz atronadora como pocas. El contundente transitar de bombazos como “Transformation”, “Just Funny Day” o “Christ Hunt” (título por demás explicativo de por donde vienen las líricas), darán por tierra con cualquier especulación respecto a originalidad o falta de personalidad. Aquí MORTIFILIA se despacha a gusto sin copiar a nadie, solo tomando algunos elementos y “formas” para desandar caminos que poco tienen que ver con la repetición y la copia burda. “Aún no es necesario mirar hacia Suecia para conseguir buen Death Metal”, dice la gacetilla y creo que como reflexión deberíamos decir que “no importa de donde provengan si la banda tiene potencial”.
  JEDBANGERS      Gustavo Piccini   

•    'Redemption' is the debut album from the Czech death metal band Mortifilia. This band released three demo's before the Spanish label Mondongo Canibale Records offered them a record deal. Mortifilia have been listening to Dismember very well, since their music sounds very similar to the tunes of the Swedish kings of death metal. The ten tracks on 'Redemption' are pretty alright to listen to. There is a lot of melody and catchy riffs present here, and yet the music is aggressive and energetic at the same time. The production is a little 'cold' and could have used a bit more low end. If Dismember is one of your favourite bands, then it definitely won't hurt to check Mortifilia out as well. Their debut album 'Redemption' is a very decent death metal album. 'Redemption' is het debuut album van de Tsjechische death metal band Mortifilia. Deze band bracht eerder drie demo's uit alvorens het Spaanse label Mondongo Canibale Records ze een contract aanbood. Mortifilia heeft erg goed naar Dismember geluisterd, want deze vier heren jatten schaamteloos van de Zweedse kings of death metal. De tien nummers op 'Redemption' luisteren dan ook lekker weg, als is het niet bijster origineel wat de heren te bieden hebben. Naast veel melodie en catchy riffs, bevat de muziek een voor death metal gezonde dosis agressie en energie. De productie van dit album komt mij wat schel over, er had gerust wat meer laag in het geluid kunnen zitten. Mocht je Dismember tot je favoriete bands rekenen, dan kan het zeker geen kwaad ook Mortifilia eens te gaan beluisteren. 'Redemption' is zeker geen onaardige poging.
  Lords Of Metal      Dennis   

•    Que buenas bandas de Death están apareciendo últimamente y no tienen porqué provenir de las frías tierras Escandinavas, como muestra de esto, tenemos a Mortifilia con su álbum Redemption, desde la República Checa, cargado de toques brutales y con muchos sonidos al más puro trash metal. Con “Just Funny Day” nos metemos en el sonido de la banda, una voz desgarradora muy gutural, con variaciones algo influenciadas por Amon Amarth. “Sacrifice Gore” es su secundo corte, de breve duración pero donde las guitarras muestran todo su potencial y la batería de Pavel Vrba es tan buena, como rápida. Con unas segundas voces agudas y graves aparece “Romance Of the Dead”, una excelente melodía que se ve cortada por los ritmos oscuros que nos ofrecen Frantisek Knetl (voz y guitarra), y Peter Turek (guitarra). Un gran corte también algo breve pero bastante intenso. Llega el momento de mi tema favorito de este trabajo, “Transformation”, para los fans de In flames, de At the gates y un largo etcétera. Increíble la calidad musical, unos cambios de ritmos inesperables y buenos, si tengo que dar un sobresaliente, se lo doy al batería, de lo mejorcito que he escuchado últimamente. “Redemption” es quizá la canción mas cantable del álbum, bastante melódica para lo que es este grupo y un temazo en toda regla. Los solos de guitarra cuadran a la perfección y en su principio usan las bases de una marcha muy bien realizada. Un tema tranquilito, pero no por ello pierde la fuerza. Ya pasada la mitad del disco y sin tener que poner ningún ‘’pero’’ de él, nos topamos con “Christ Hunt”, un corte muy veloz, muy rápido, con unos grunidos intensos bastante graves. Con una batería muy a contratiempo, sigue las líneas generales de una base de auténtico Trash. Seguimos este oscuro camino con “Beauty of Blood”, que también tengo que deci,r que las letras están elaboradísimas, bastante largas y muy profundas, un tema de tan solo dos minutos y medio pero con un solo muy dimmebag y una potencia increíble, tendré que seguir nombrando al fantástico batería, que aporta toda la fuerza a esta banda. Una de las canciones más largas del álbum es esta ‘’Vitiator’’ ,con unas guitarras que hablan solas, que estos dos hombres las hacen chillar a la perfección, otro toque de calidad de esta banda con su primer álbum. Quizá sea la canción que se me hace más pesada del disco, sigue una línea muy habitual pero queda aprobada con nota. Penúltimo tema de nombre ‘’Great Quest’’puro Death Metal Melódico que como antes comenté, se vuelve a ver esa influencia por In Flames. Las rítmicas, de gran dificultad por sus compases, crean una progresividad de alta calidad. Cerramos este disco con “Lunatics” , una canción que se me hace un poco pesada al escucharla pero que cuando ya pones oído un par de veces, te das cuenta de lo currada que está, un doble pedal rapidísimo, unas guitarras demoledoras, un bajo contundente y una voz que muchos desearían, es la muestra de Mortifilia. Así que ya sabéis companeros, un grupo al que le deseo un gran futuro ya que la calidad de este álbum es impresionante y envidiable por muchos de los grandes de este género. Si sois amantes del Death Melódico no os perdáis este descubrimiento.
  Metal Zone      Cris Avantasia   

•    Das nicht all zu bekannte Label Mondongocanibale Records hat sich die 'Newcomer' MORTIFILIA aus Tschechien unter den Nagel gerissen. Und sie haben gut daran getan! Zusammengefunden im Jahre 1999 haben die vier Jungs von MORTIFILIA drei Demos veröffentlicht. Nachdem sie 2004 bei Mondongocanibale Rec. untergekommen sind, gibt es nun 2005 das hammermäßige Debutalbum, das auf den Namen 'Redemption' hört. An was erinnert uns der Titel? Richtig! An die Schweden von VOMITORY. Und als wenn das noch nicht genug wäre, bekommt man direkt nach dem Einlegen des Silberlings sofort die volle Schweden-Death-Metal-Breitseite im Stil von VOMITORY und alten UNLEASHED. Also, wenn die zwei Bands nicht zu ihren Faves gehören, dann fress’ ich einen Besen. Das Album knallt von Anfang bis zum Ende. Egal ob der Track 'Just funny day', 'Transformation' oder 'Beauty of blood' heißt, man bekommt 100% puren Schweden-Old-School-Death-Metal vom Feinsten. Von den typischen Twin-Guitar-Shredder-Orgien über die knüppelnden Drums, bis hin zu tiefsten Schweden-Death-Growls in Unleashed/Edge of Sanity-Manier ist hier absolut alles vorhanden und läßt die Nackenwirbel nicht zur Ruhe kommen. Vorwiegend in Midtempo, gibt es auch Ausflüge in schnellere Gefilde. Und wen das noch immer nicht ganz überzeugt hat, dem sei versichert, dass sich auch die Ohrwurmmelodien in diversen Tracks versteckt haben, die schon Uncanny oder alte Edge of Sanity groß gemacht haben. Zu finden z.B. in 'Vitiator', 'Great quest', 'Sacrificial gore' oder dem Titeltrack selbst 'Redemption'. Eigentlich..., sind sie in allen Tracks 'versteckt' und rocken somit alles in Grund und Boden, ohne Wenn und Aber. Wer die ersten beiden UNLEASHED Alben vergöttert, wer ohne EDGE OF SANITY nicht einschlafen kann und ohne VOMITORY sich in der Leistengegend nichts regt, dem sei REDEMPTION von MORTIFILIA wärmstens ans Herz gelegt. Und allen anderen Death Metal Maniacs da draußen natürlich auch!! Hammer Album ohne Ausfälle, so was findet man leider viel zu selten.
  Metal Glory      Meaningless   

•    Direttamente dalla cittadina di Susice, situata nella Repubblica Ceca, ecco arrivare i Mortifilia, abili death metaller rimasti saldamente ancorati al tradizionale stile svedese dei primi anni Novanta. Tra le influenze citate dai nostri ci sono ovviamente Dismember, Entombed, Unleashed e At The Gates, ma - a dir la verita - i nostri sembrano essere innamorati quasi esclusivamente della band di Matti Karki e Fred Estby, in quanto da essa mutuano praticamente tutto: riffing, ritmiche, voce e persino il gusto melodico di derivazione NWOBHM. Ne esce fuori un album totalmente privo di originalita ma - ad onor del vero - comunque colmo di pezzi ben costruiti ed ispirati, che in quanto a ferocia e potenza non temono rivali. I Mortifilia non sembrano conoscere altri modi per esprimersi, ma quella che propongono e tuttavia musica curata e coinvolgente, consigliata a chi non ama gli esperimenti e a chi ascolta sempre volentieri album come "Death Metal" o "Indecent & Obscene". Dieci pezzi giocati quasi sempre su ritmiche sostenute ma sempre dotati di buone linee melodiche, con "Just Funny Day", "Romance Of The Dead" e "Vitiator" un gradino sopra gli altri. Un punto di partenza accettabile, che vanta anche una produzione piu che dignitosa (per il genere) e un artwork semplice ma calzante. Se i succitati mostri sacri dello swedish death, i Fleshcrawl e i Paganizer non vi bastano, date pure una chance ai Mortifilia.
  Metalitalia      Luca Pessina    

•    Born in 1998 this band from the Czech Republic give us a great Death/Thrash Metal really very profissional. The compositions done by: Frantisek Knetl (guitar/vox), Petr Turek (guitar), Standa Makrlik (bass/vox) and Pavel Vrba (drums) are from a hight level, great riffes, a lot of feeling, brutal solos, and a exellent drums job, it is a blood bath in all album Redemption, we can perceive it. The sound done by the Mortifilia remember us the great Vader, but only in some parts, the Mortifilia is NOT a copy, contrariwise, the band has a own, insane, evil and sick rhythm. The chaos begins with the song Just Funny Day, following this comes: Sacrificial Gore, Romance Of The Dead, Transformation, Redemption, Christ Hunt, Beauty Of Blood, Vitiator, Great Quest and Lunatics. An excellent band, that makes the headbangers shake their heads until the head jump out from the neck, this album can not miss in a colection of a true metaller, extremely recommended. Formada em 1998 esta banda oriunda da República Tcheca nos brinda com um grandioso Death/Thrash Metal realmente muito profissional. As composiçoes feitas por: Frantisek Knetl (guitar/vox), Petr Turek (guitar), Standa Makrlik (bass/vox) e Pavel Vrba (drums) sao de alto nível, ótimos riffs, muito feeling, quebradas de tempo, solos animais, e um trabalho de bateria excelente, é um banho de sangue em todo o álbum Redemption, podemos perceber isso. O som feito pelo Mortifilia lembra muito o grande Vader, mas somente em algumas passagens, o Mortifilia NAO é uma copia, pelo contrario a banda tem umas pegadas próprias insana, doentes e perversas. O caos começa com a musica Just Funny Day, em seguinda vem: Sacrificial Gore, Romance Of The Dead, Transformation, Redemption, Christ Hunt, Beauty Of Blood, Vitiator, Great Quest e Lunatics. Uma excelente banda, que faz os headbangers bater cabeça ate o pescoço descolar do lugar, esse álbum nao pode faltar na coleçao de qualquer headbanger, altamente recomendado.
  MetalVox      Mario Tenebrarum   

•    Después de 3 demos editadas, los checoslovacos MORTIFILIA editan su álbum debut bajo el sello espanol Mondongo canibale, un trabajo compuesto por 10 temas grabados en los Hellsound Recording Estudios. 10 temas que por norma general son bastante rápidos y con muchas melodías que bien podrían venir de bandas como AT THE GATES o DISMEMBER, ya el sonido de esta banda, pese a venir de Checoslovaquia, es muy "sueco", pero de la vieja escuela. A estas influencias podrían unirse otras más propias del sonido canero de unos VOMITORY y hasta algo de los UNLEASHED , asi que con toda esta mezcla os podéis hacer una idea de su sonido, que suena bastante Old School, con ritmos potentes, guitarras cortantes y melodías a diestro y siniestro... buen debut el de los MORTIFILIA.
  Necromance      David Déniz   

•    Argh!!!!!!!! Hacía tiempo que no gozaba tanto con un disco de estas características, puro Swedish Old School Death metal o lo que es lo mismo, la época gloriosa de grupos como Unleashed, Entombed, At The Gates o Dismember. Álbum debut de estos Checos, con 10 trallazos de mezcla perfecta de melodía, fiereza y fuerza sin igual donde hasta en algún momento nos deleitan con pequenas dosis de técnica que nunca vienen nada mal a dicho estilo. El aspecto vocal me ha recordado a Johan Hegg de los primeros Amon Amarth en ciertos pasajes y el sonido es realmente increíble, donde podemos distinguir todos los instrumentos a la perfección. No solo la Republica Checa vive de grupos de Grindcore y Brutal Death, Mortifilia demuestran ser una banda con la cual contar si eres un fan acérrimo del Death metal de toda la vida pero con un soplo de aire fresco sobre todo gracias a su gran producción. Todo un jodido canto en los dientes para aquellos que piensan que el Death metal sueco lo inventaron los cada vez más odiados In Flames!!!! Hay que darles la enhorabuena a Mondongo Canibale por sacar buenas ediciones de estilos tan dispares, que siga la masacre!!!! Por cierto magnífico artwork logrado por Daniel Álvarez de Greenfly.
  Pitchline      Fekalot   

•    Je to cca. šest let zpět, co k nám do mini-redakce dorazila kazeta s prudce modrým obalem. Jednalo se čistě o ruční práci (D.I.Y.), což k tehdejší filozofii R.U.Mu perfektně sedlo. Vždycky jsme se snažili pomáhat (nebo tedy psát) začínajícím kapelám a právě MORTIFILIA byla tehdy na startovní čáře v podstatě jako my. Čas některé věci změnil, ovšem základ zůstal stále stejný. Pravdou však je, že jsem od konce devadesátých let o sušické partě tak trochu ztratil přehled. Sice jsem kluky viděl koncertovat na všech možných místech, ovšem žádná jiná nahrávka se mi do rukou nedostala. MORTIFILIA mi tak trochu vypadla z paměti. Naštěstí můj mozek byl brzy osvěžen úplně novou fošnou „Redemption“, kterou mi zaslal jejich manager, zároveň však téměř legenda českého zinařského podsvětí, Franta Březina. Pamatujete ještě na RISING STAGE?!!! Než se ale dostanu k novince, rád bych ještě vzpomenul na nahrávky, které oficiálnímu debutu předcházely. Na rozhraní milénia se na světlo prodrala placka „Care Of Gomorrah“ a najdete na ní sedm skladeb, včetně předělávky od plzeňské legendy FATA MORGANA. MORTIFILIA si na paškál vzala skladbu „Život po životě“. Určitě bych měl zmínit, že tenhle materiál je volně ke stažení na oficiálních stránkách kapely, takže zájemci si případně mohou doplnit diskografii. Od dva roky později kluci vytvořili další CD-R - „Christ Hunt“. Nosič jsem však neměl možnost slyšet a tak dost dobře nemohu okomentovat v čem se liší od aktuálního výtvoru. A k němu se konečně dostáváme! Nebudu nic zastírat, ale fakt, že MORTIFILIA vydala album u španělské firmy Mondongo Canibale records, mě osobně hodně překvapilo. Přece jen se na českém hudebním poli potuluje spoustu známějších partiček, a že si Španělé vybrali zrovna sušické borce, to už musí o něčem svědčit. A taky že ano! Španělé velmi dobře rozpoznali, že naši zástupci jsou v životní formě a pohodě. Určité zlepšení jsem čekal, ovšem MORTFILIA udělala ve své produkci sakra velký skok! „Redemption“ je jednoznačná sázka na metal. Je to kolekce, za kterou by se nemusela stydět žádná západní kapela. Melodický death metal s trashovými vlivy ala Švédsko! Duch DISMEMBER se sápe z hrobu!:) Takhle by se dalo stručně nazvat stylové rozpětí, ve kterém se naši zástupci pohybují. Hned v průběhu úvodního songu „Just Funny Day“, začínám valit oči! Tohle, že je ta MORTIFILIA s „modrou kazetou“? Skutečně nečekaný a zároveň masakrující „dáreček pod stromeček“ mi Franta přichystal. Hned od prvního hrábnutí do kytar mě velice potěšil zvuk (nahrávalo se ve studiu Hellsound). Skvěle tak vyčnívají nádherné melodické vyhrávky a to i přesto, že většina skladeb je zahraná v maximální rychlosti. Najdou se tu však také „pomalejší“ tracky. Především titulní „Redemption“ je lahůdka se vším všudy. Příznivci táhlých kytarových melodií si určitě přijdou na své. Z minulého „CDdema“ se na desku dostala skladba „Christ Hunt“ a jak již název napovídá, jedná se o jednu z těch zběsilejších sypanic. Další silným kouskem je předposlední „Great Quest“ s opravdu skvostnými kytarovými sóly. Tady budou všichni příznivci Švédska“ sosat blahem. Opravdu si nepamatuji, že by v poslední době vyšla u nás tak kvalitní melodic death metalová placka. Je trošku smutné, že české labely nerozpoznaly potenciál této nenápadné formace. Museli to učinit až španělští zástupci a dle recenzí místních médií se ukazuje, že mě uši rozhodně nešálí. Do teď jsem zmiňoval jen samé klady a ještě chvíli bych u nic zůstal. CD „Redemption“ ke své prvotřídní kvalitě, dostalo ještě velmi profesionální obal, který k hudbě MORTIFILIE sedí jako přišitý. Tenhle metalový počin dosahuje v daném žánru téměř dokonalosti a opravdu stěží se mu dá něco vytknout. Protože by však asi nebylo příliš spravedlivé, abych mluvil jen o pozitivech, zmíním ještě jakési „nevýhody“. Předně jde o to, že v tomto hudebním ranku se už těžko dočkáme nějakých novot, a proto „hypocrisovské“ pasáže (a že jich tu je) mohou v celkovém kontextu přece jen zavánět nudou, i když jejich instrumentální kvalita je nezpochybnitelná. S tímhle „problémem“ se však potýká devadesát procent death metalových kapel. Ti největší jsou už přece jen mnohem dál (IN FLAMES, SOILWORK) a musím se přiznat, že přístup těchto nekonzervativních zástupců mě osobně velmi imponuje. Protože mě však „ten“ METAL baví stále, řadím CD „Redemption“ hodně vysoko. Zvláště proto, že mi švédský melodic death metal vždycky oslovoval a bez některých zásadních nahrávek si svůj život snad už ani nedovedu (a ani nechci) představit. Nečekané, leč zcela zasloužené vítězství. Album jednoznačně překračuje hranice naší vlasti…
  R.U.M. zine      ALLeš   

•    Cuando algún amigo me recomienda un disco, suelo hacerme con él por el afán de conocer nuevas bandas independientemente del género que toque dicha banda. Así que cuando me hablaron de Mortifilia no dudé en hacerme con el disco. La banda proviene de la República Checa, formada en 1999 formada por antiguos mimebros de Allhallows y su recién publicado “Redemption” supone su cuarto trabajo detrás de la grabación de 3 demos que al parecer tuvieron una buena acogida en su país de origen, y que les ha otorgado la oportunidad de editar su primer album completo para un sello espanol, que en el úlitmo ano ha editado albums más que interesantes. Estos checos parecen recoger el testigo de sus legendarios paisanos Krabathor, que a mediados de los 90 sabieron hacerse con un nombre en la escena death metalera europea. Auque Mortifilia, se aleja del sonido death metal clásico de los países del este, para acercarse al sónido death metal old school sueco de antano. Su sonido recuerda al de bandas míticas como unleashed, dismember, pero sobre todo a los geniales At The Gates por su velocidad y contundencia en los riffs de guitarra, mezclando partes más melódicas a lo Amon Amarth o los primeros In Flames, aunque a diferencia de ellos, en Mortifilia no hay lugar para teclados. Guitarras rápidas, contundentes, ritmos muy marcados, con melódicos punteados continuados, baterías a medio tiempo y una voz agresiva sin llegar a ser gutural es lo que encontramos en este disco. Apto para todos aquellos amantes del death metal sueco clásico y accesible para aquellos que no están tan acostumbrados al death metal por sus melodías trabajadas. Resumiendo un más que aceptable primer full length para esta banda, con una producción excelente y que recuerda viejos tiempos.
  Stay Metal      EnslaveD   

•    A jéje, to sem si zase nadělal do bot, nikoliv však s tímhle CD, ale svojí blbostí a leností, omlouvám se především Berrymu a sypu si popel na hlavu, i když vím, že si za to můžu sám. Recenzi na tuhle desku sem měl brzy po tom co ke mně CD dorazilo, ale počítač je svině a musel sem ho přemlouvat k další spolupráci formátem a pak, když sem zjistil, že recka je v tahu, nebyl jsme schopnej se dokopat k tomu, abych jí sepsal znova, ale vzhledem k tomu, že jí právě čtete, je jasné, že se mi to nakonec povedlo. Co nám tedy MORTIFILIA svým, albem Redemption nabízí? Popravdě se musím přiznat, že až k tomuto CD jsem s kapelou neměl žádné zkušenosti, ať už živě nebo z poslechu, možná mi v hlavě uvízli nějaké útržky z recenzí, ale to je vše a po poslechu tohodle kotouče jsem skutečně rád, že jsem tuhle mezeru vyplnil. Nutno taktéž zmínit, že se jedná o první regulérní desku Mortifilie, kterou má na svědomí španělský label Mondongo Canibale Records, což je na naše poměry věc vskutku vzácná. Mortifilia se prezentuje jako DeathMetalMassacre, pod čímž si můžeme ledaskdo představit ledasco, ale pravda je taková, že to je Gőtteborg jak vyšitej. Svižný death s melodickými vyhrávkami a sóly, sice to není až tak můj hrnek horkýho mlíka, ale je to příjemné a po dlouhé době něco trochu jiného pro moje voskem zamázlý uši. Abych se přiznal po x-tym poslechu mě to baví čím dál víc, skladba se rozjede riffovačkou, pak rychlá melodická pasáž, sem tam sólo, pak se to zase prostřídá a víc chraplavej než murmurovej zpěv tam sedne jak prdel na popelník, mňam! No a když tohle vstřebáte, začnete se víc pídit po zvuku a slyšíte to co slyšíte a slyšíte to správně. Zvuk je skvělej a pochází z Hellsoundu a je tedy vidět, že Honza Kapák je člověk na svým místě, klobouk dolů. Práce obou kytaristů se skvěle doplňuje, ani bych neřekl, že se předhánějí, spíš jedou ve společném zápřahu k tomu pestrá a nenudná bicí podpora a basa, která to stmeluje jako rychle schnoucí lepidlo. Nemám skoro co vytknout, trochu mi vadí délka některých skladeb, ale to je spíš moje chyba a druhá věc, která by nebyla na škodu je sem tam nějaké ozvláštnění: třeba Kristovo zaječení v Christ Hunt!! Mortifilia na sebe může být hrdá, tohle se u nás málokdy slyší.
  Tuberculosis      Halbi   

•    MORTIFILIA byla pro mne zatím neznámá sebranka. Kapela pochází z jižních Čech, konkrétně ze Sušic Vznikla roku 1998 a o rok později vydala první promo-demo. Během několika dalších let, kdy kapela pokračuje v neutuchajícím koncertování a objíždění letních festivalů, vydávají další dvě demo nahrávky a v listopadu loňského roku jsme se dočkali první řadovky s názvem „Redemption“ (spása, vykoupení). Zajímavostí je, že vydávají u španělského labelu Mondongo Canibale Records, který kapelu sám oslovil. Hudba samotná na tomto albu se dá definovat jako melodický death metal švédského střihu, který v žádném případě neurazí, ale na druhou stranu ani nepřináší nic nového. Textově jde o klasická témata, dotýkající se života a smrti, jsou nejen o temných gore rituálech, o posedlosti v křesťanskou víru, v boha. Dále jde o hazardování s lidskou existencí, aj. Nakonec se dostaneme i k otázce kam se vlastně řítí celé lidstvo. Deska se vůbec neposlouchá špatně, muzikanti jsou jistě hudebně vyspělí. To dokazuje mimo jiné i historie kapely a jejich bohaté koncertování. Celá deska se řítí spíš v tom rychlejším tempu. Zvukově je každý nástroj dobře čitelný, o což se postaral Jan Kapák (AVENGER) ve studiu Hellsound. Obě kytary spolu soupeří, která bude mít navrch, střídají se v různých vyhrávkách, probublávající basička dotváří ten správný feeling každého songu a bubeník se svou nápaditou hrou taky umí pěkně přitopit pod kotlem. Od začátku střídá jedna řízná skladba druhou, které jsou si ovšem dost podobné. Nenajdeme tu žádný hit ani zpomalení nebo alespoň razantní změnu tempa. Akorát titulní pětka v prostředku alba je kompozičně o něco bohatší a propracovanější. Celkově se dá říct, že jak se na vás první song vyvalí, tak podobně i celá deska skončí. A to je právě ta jedna slabá stránka, která dělá album jako celek při několikanásobném poslechu trošičku nudným. Na druhou stranu to může znít pro kapelu jako výzva do budoucna a pokud budou při skládání dalšího nového materiálu dělat skladby o něco pestřejší, dostane tím i celé album další rozměr..
  Volumemax      Dědek 666   

•    Celých dlouhých sedm let musela čekat houževnatá divá horda MORTIFILIA masakrující svět svými ataky z podzemí šumavské Sušice na svůj debutní výtvor, jež se však nakonec podařilo vydat u španělského labelu. Album prošlo křtem v loňském listopadu a předcházely mu celkem tři šmrncovní demokomplety. V recenzi na ten minulý s názvem „Christ Hunt“ (jeho titulní kompozici a skladbu „Sacrificial Gore“ z něj použila kapela v novém hávu i na tomto albu) jsem mimo jiné vyjádřil myšlenku, že zpívající kytarista František Knetl, kytarista Petr Turek, baskytarista Standa Marklík a bubeník Pavel Vrba tříbí vše, co již bylo v žánrové subdivizi zvané death metal vyřčeno. To prakticky platí i pro jejich oficiální prvotinu. Přičemž nadále, a možná ještě ve větším měřítku než tomu bylo předtím, platí též ta skutečnost, že z kapely sálá žánrový entuziasmus. Nicméně ten nabral snad ještě větší rychlost a razanci střemhlavým směrem do staré školy švédského death metalu. No a výsledkem toho se stalo, že v jihočeském studiu Hellsound (patří spřízněným Avenger) se čtveřici nakrásně podařilo odlít, vykovat a následně vycizelovat agresivní, energický a přímočarý, letálně kovový a festovní materiál severského střihu prosycený razantním motorickým rytmem, jímž se jako ta pověstná červená nit vinou rychlost a melodika. Při jeho vstřebáváni zcela zákonitě musí zasvěcenému, extrémně laděnému a žánrově ortodoxně smýšlejícímu auditorovi opět, stejně jako tomu povětšinou bylo u předcházejících demopočinů, vytanout na mysli takové jiskrné pojmy, jako jsou kupříkladu Dismember (ten snad ze všech nejvíce), Unleashed, Vomitory či třeba ale též Entombed nebo Edge Of Sanity (ba, ba, ani göteborgské technologie kalení smrtící oceli nejsou sušickým na žádný pád cizí). Tedy stejné brutální podladění, obdobná, disonancemi zneklidnělá harmonická sazba, efekty v dynamice, zkrátka a dobře vše, co jsme vždy v těch severských závanech smrtonosného muzicírování obdivovali. Já se nyní klaním protřelým hudebním rafanům jménem MORTIFILIA za onen zde předvedený žánrový esprit a ekvilibristiku, za suverénní ovládnutí jednak formy a jednak danému žánru přináležejícího kompozičního řemesla. Inu, u všech ďasů, po pravdě řečeno s obdivuhodnou mazáckou nonšalancí a plamennou finesou se to animal impudens vyštafírovalo. A pak ta infernální chuť...
  Whiplash      Vratislav Šantroch   

•    This is another of those releases that should have been reviewed about eleven years ago, so apologies to all concerned but sometimes (often ?) I’m unable to find how to describe a demo or an album. I already heard so many times this «Christhunt», but nothing was coming. Don’t really understand why as Mortifilia plays one of my fave musical genre: solid hateful old school death metal. I can’t pinpoint what it is but something makes «Christhunt» a very good listen experience. The pace alternates slow and fast passages and always work with the guttural vocal lines. The attraction didn’t fade after the first tracks and Mortifilia reminds me (for some obscure reasons) the most successful Entombed album (just take a hear to the superb «Cycle Of Pain» and you shall be convinced). What I like about Mortifilia’s musical world is the mix between the guitar work and the vocals…it’s raw, dirty and still ultra melodic. A very good demo that probably won’t impress original music lunatics but yet one of my fave of this month.
  Pull the Chain zine      Georges

•    Mortifilia je dnes již vcelku zkušený soubor, který moc dobře ví, že monotónnost death metalu, pro který je rozhodnuta, lze vytříbit co největší pozorností směrem k aranžím kompozic. Na novém sedmipísňovém snímku na to sází. Všechny skladby mají jasně danou základní linii, ovšem vedle ní střídavě vyrůstají kytarové riffy i vyhrávky a rytmické kejkle. Murmur kytaristy Františka Knetla působí přirozeně a nenásilně – tak, jak by měl zapadnout do zvuku kapely, která zná svou cestu.
  Big Beng!      Jaroslav Špulák   5/7

•    Koukám, že Herdron má vyloženě šťastnou ruku na raritky. Již v minulém čísle mi natlačil dvě velice zajímavé smečky a nejinak je tomu i dnes, přičemž tvorba ani jedné z obou kapel není blízká jeho srdci. Zato s tou mojí pumpou to setsakramentsky hnulo. Tato symbióza se mi začíná zamlouvat - Herdron se zbaví "odpadků" a já si s radostí rozšířím sbírku vynikajících pochutin. Vše spočívá v tom, že oba pocházíme ze zcela odlišných hudebních kořenů a shodneme se pouze na poli black metalu (a to ještě ne vždy). To je však zcela v pořádku - koneckonců, Herdron je metalové štěně, já stárnoucí vlk, takže co? Avšak účelem této recenze není vzájemné porovnávání našich úmrtních (pardon...rodných) listů. Nemá smysl zbytečně dlouho kroužit kolem ještě teplé mršiny, neboť hejna ohavných nekrofágů se již stahují ze svých temných slují, takže se tedy raději společně mrkněme, co že to zase takovým způsobem naježilo mou šedivějící srst. Po vynikající ráně mezi halogeny v podobě debutního alba DESTROYING DIVINITY (viz. příslušná recenze) mám na svém pitevním stole další velice interesantní kus flákoty. Podle kvality to odhaduji na nefalšované telecí či alespoň pravou svíčkovou, neboť pětadvacetiminutový steak "Christ Hunt" je skutečně orgasticky šťavnatým soustem. Jedná se o první oficiální demozásek mladé sušické kapely, která vznikla v roce 1999. Od svého založení vyprodukovala dva promo-demáče: "...In Your Head" ve formě kazety a "Care Of Gomorrah" již jako CD-R. "Hon na Krista" - aktuální počin prezentovaný coby první regulérní demo - se nese v hudebních dimenzích vysoce technického, energického, nápaditého a úžasně melodicky chytlavého (nikoli však podbízivého) smrtonosného kovu se zřetelným odérem typicky švédské školy. Třeba to není jednoznačný záměr jako v případě jedné velice známé německé bandy trpící stejným syndromem (ke kterému se ovšem otevřeně hlásí), přesto mě při poslechu MORTIFILIA napadá zjednodušující příměr - čeští FLESHCRAWL lehce střihnutí ranými EBONY TEARS. Ač nejde o žádnou Satanapustou kopíračku a kluci hýří vyloženě svými nápady, nedá se v jejich tvorbě příjemně štiplavá příchuť výše zmíněných seskupení přeslechnout. Anebo ještě jinak...mám-li vám styl MORTIFILIA co nejpřiléhavěji přiblížit, nemohu lépe než sáhnout k tomuto přirovnání. Avšak nemyslím, že by to bylo příliš naškodu, vždyť např. takoví slovenští DEMENTOR byli ve svých začátcích také CANNIBAL CORPSE hadr a přesto se jim jejich hudba dala věřit. Leckdy nezáleží ani tak na tom, zda se kapela od svých vzorů příliš liší, podstatné je, zda má dostatek svého pojetí, kterým daný styl nějakým způsobem obohatí a dá-li se jí toto pojetí skutečně věřit, což, podle mého, MORTIFILIA splňuje dostatečně přesvědčivě. Navíc "Christ Hunt" disponuje na poměry demáče doslova luxusním zvukem, díky němuž perfektně vyniknou veškeré nástroje včetně skvělého Frantova vokálu, který je příslovečnou lebkou na dortu z lidských ostatků. Závěrem jsem nucen trochu se opakovat, nicméně několikero velice soustředěných a uspokojivých poslechů mě utvrdilo v přesvědčení, že stejně jako DESTROYING DIVINITY, tak i MORTIFILIA jsou velkou nadějí naší smrtonosné scény a není vyloučeno, že se s oběma veličinami setkáte v příštím čísle Pařátu na poli rozhovoru, který nepovede nikdo jiný, než......
  Pařát zine      Blackmoon   nebodováno

•    Jedno je jisté. Od dob „…In Your Head“ a „Care Of Gomorrah“ se určitě sušická Mortifilia rapidně zlepšila a své pojetí death metalu bezesporu zkvalitnila. Nicméně mám stále neodbytný pocit, že tohle vše tady již bylo. Docela kvalitně vymyšlený a zahraný death, nicméně totálně nepřekvapující. Na stranu druhou je potěšující fakt, že si zase někdo pranic nedělá z trendů a jede stále podle svého. Otázkou je, co na to posluchači. Bude to stačit? Zaujmou nahrávky s hudbou, která neurazí, jen tak proplyne kolem, nic moc za sebou nezanechá a zmizí…? Já nevím. Osobně však dávám přednost větší pestrosti a originalitě. Ke smíšeným dojmům z tohoto dema navíc přispívá utopený vokál…
  PAYO č. 17, jaro 2003      MACH   nebodováno

•    Letos to budou čtyři roky, co se na tuzemské scéně výstředního metalu pohybuje bouřlivácká horda MORTIFILIA ze západočeské Sušice. Za tu dobu se tato, ponejvíce skrze poměrně bohatou koncertní činnost, vyprofilovala směrem k ostříleným death metalovým skvadrám, jež tak nějak jasně vidí cíl svého muzikantského směřování. Ze zpívajícího kytaristy Františka Knetla, kytaristy Petra Turka, baskytaristy Standy Makrlíka a bubeníka Pavla Vrby sálá krom hudebního a ponejvíce pak žánrového entuziasmu dobová znalost skutečnosti, že v ortodoxním death metalu bylo prakticky vše již vyřčeno, že nastala éra, kdy lze už jen rozpatlávat či tříbit. I jejich v pořadí třetí, sedmipísňová demonahrávka šířená na nosiči CD-R je demonstrací, že sušičtí zvolili cestu správnou. Tedy tříbí, a to nelze jinak, než pečlivým vymýšlením aranžmá a promyšlenou prací s nimi. Každá ze skladeb má daný základ, skelet, a na něm jsou nejrůznějšími rozvernými způsoby poskládány kytarové riffopalby a jaksi nezbedné salvy rytmické artilerie. Do toho všeho báječně zapadá věrohodný a nenucený Knetlův záhrobní murmur coby třeba pátý hudební nástroj. Přidá-li se vroucí nasazení, přirozenost a upřímnost, výborný dojem se z poslechu podzemní úderky MORTIFILIA musí zákonitě dostavit.
  Whiplash mag i-verze - Studna      Vratislav Šantroch   nebodováno

•    Nedávno se mi do rukou dostal CD-R sušické kapelky MORTIFILIA „Christ Hunt“, které v managementu velí ne neznámý známý František Březina, kterého možná někteří z Vás znají z jeho ex-magazinu RISING STAGE (budiž mu země lehká). Tento kompaktík Vám nabízí sedmiskladbovou porci deathmetalového masakru a běsnění na zhruba půl hodince hracího času. Když se tak ohlédnu do let minulých, tak je beze sporu, že od dob debutového proma „…In Your Head“ a druhého proma „Care Of Gomorrah“ už uběhla nějaká ta doba a MORTIFILIA se vyšoupla o nějaký ten deathmetalový level opět výš. Zapomeňte na nějaké převratné originální deathové výjezdy a zvratné momenty, MORTIFILIA si brnká podle svých zajetých kolejí, které se mi tak líbí. S chutí bych si je vyrazila někam vyslechnout naživo, kdybych to neměla nějak z ruky, ale tak určitě se mi poštěstí. Čekejte všechno, co se od death metalu staré školy dá čekat, řádná sóla, fajn zvuk z HELLSOUND studia, neodmyslitelný chrčák Františka Knetla, který zároveň obsluhuje kytaru i s Petrem Turkem, skvěle odsýpající klepanice Pavla Vrby a samozřejmě nepostradatelnou basu, která ještě aby nebyla v rukou Standy Marklíka. Myslím, že fanoušci výše popsaného by se měli mrknout po „Christ Hunt“, protože Vás určitě nemá nějak překotně zklamat, zato přesvědčit, že to mají kluci pěkně promyšlené. Určitě se budu zajímat o další kousek z tábora téhle smrtelné smečky, která to, doufám, požene jen a jen vpřed. Tak ať se daří a doufám, že někdo zváží vydání debutového CD, protože si myslím, že by si ho se ctí zasloužili!
  OBSCURA SPIDERWEB 5      IVANA   nebodováno

•    Po nedávné živé prezentaci Sušické MORTIFILIE v okrese Domažlice zareagoval na mou recenzi manager František Březina s cílem přesvědčit mou osobu o hudebních kvalitách jeho souboru a zaslal mi výše uvedené demo. S radostí můžu konstatovat, že jeho snažení nebylo marné a získal další spřízněnou duši. Uvítací skladba „Christ Hunt“ začíná dle mého názoru zbytečným intrem, ale po zdolání těchto několika vteřin se začala má ušiska hezky řečeno rozplývat. A to bez jakékoli nadsázky. S přicházejícími jednotlivými songy Vás sušická formace rozehřeje a příjemně pohladí, jako první jarní paprsek probíjející se posledními záchvěvy ledového vzduchu. Demo „Christ Hunt“ mě donutilo k zamyšlení, zda vůbec existuje v naší zemi formace, která by hrála tento severský styl přesvědčivěji než ona. A nemohu na žádnou přijít /případně mi napovězte…/. Hoši si počínají s takovou jistotou, jako by vystudovali Göteborskou universitu death metalu. Nesází na zbytečnou tvrdost, drží se přesně těch linek, ve kterých jsou nejsilnější a nejpřesvědčivější – a to jsou právě kytarové melodické vyhrávky. Zpěv je ve stylu murmurovského chropotu, ale dobře čitelný. Za nejpovedenější skladbu bych označil na albu uvedenou jako čtvrtou „Lycanthropy“, která je právě velmi vyvedená a dotažená k dokonalosti po stránce pěvecké, podmanivě doplňována ostatním hudebním doprovodem. Je v ní slyšet nejvariabilnější projev zpěváka Františka Knetla. MORTIFILII bych doporučil nebát se právě vokální členitosti a jednotlivé skladby ještě více v této oblasti opatřit pestrostí. Bohužel nevlastním žádné z jejich předchozích demo nahrávek „..in your head“, ani „Care Of Gomorrah“, a tak nemohu jednotlivé počiny komparovat a případně pochválit MORTIFILII za hudební vývoj. Ale jestli se bude jejich hudba ubírat současným směrem, nelze, než se na debutový zásek převelice těšit. Po zvukové stránce se velmi dobře uvedlo studio Hellsound vězící ve spárách spřátelených AVENGER. Zvuková stránka Vám tedy při poslechu neubere ze skvělého zážitku ani o malou píď. MORTIFILIA své dílo pojala velmi vážně, a tak celková úprava dema – CD je velmi zdařilá. V dvoubarevném obalu /což je celkem logické, nemůžeme od dema požadovat barvu/ najdeme veškeré potřebné informace, včetně textů, které jsou v angličtině. Bohužel tuto stránku nemohu ohodnotit, protože mi znalosti tohoto jazyka chybí. Chlapi si dali práci i s kotoučkem, který též zabalili do červenočerného potisku. Za jedinou a velkou skvrnu považuji úvodní stránku obalu. Umístit zde již tolikrát použitého a zpropagovaného „gymnastu“ /všichni věřící ať prominou/ se myslím minulo účinkem. Ale vzhledem k tomu, že jde pouze o demo, je to odpustitelné, a já věřím, že na své první debutové CD MORTIFILIA naaranžuje originálnější nápad.
  Jejich muzika je zkrátka chytlavá jako žvýkačka na kožich. Zkuste se přilepit a už Vás od ní nikdo neoddělí….
  METALMANIA webzine      Millhouse   8/10

•    Chlapi mě svým přístupem k death metalu hodně potěšili. Hrají takový ten thrash-death švédského nebo dnes už se dá spíše říct severského typu, protože ani takové kapely jako jsou dánští Hatesphere sem musíme započítat.
  Úvodní vypalovačka „Christ Hunt“je pro mě dodatečně skladbou roku, neboť album, resp. demo-CD bylo nahráno a vydáno již v loňském roce. Pokud by kvalita ostatních skladeb byla taková jako u jedničky asi bych měl při hodnocení dilema mezi devítkou a desítkou, kterou dávám zcela výjimečně. „Naštěstí“ Mortifilia jde v dalších skladbách s kvalitou o krůček níže, ale pouze o krůček, jinak totiž stále zůstává s kvalitou hodně, hodně vysoko. Songy jsou neskutečně nadupané, přitom melodické (takovým tím archenemovským způsobem). Všechny mají, až na jednu výjimku potvrzující pravidlo, ideální stopáž - kolem třech a půl minut. A jelikož je na albu skladeb 7 lze snadno spočítat, že „Christ Hunt“ má celkovou délku něco přes 25 minut, což bohatě stačí. Album tak nenudí ani na okamžik. Zpěv je taktéž prakticky bezchybný a stylově se hodně blíží vokálu Johana Liivy (ex-Arch Enemy, dnes Non Exist) a zejména v poslední skladbě „Evil Self“ také L-G Petrova z Entombed. Možná by někteří naši „hudební novináři“ napsali v recenzi něco o tom, že to tady už bylo apod., ale já to vidím naprosto opačně. Vždyť kolik kapel v našich končinách produkuje tento styl a v této kvalitě? Já bych řekl, že jsem prakticky narazil na první (kromě začátků From Beyond, kdy hráli v roce 1996 něco podobného). Doufám, že kluci budou v daném stylu pokračovat a ještě ho zdokonalí. Pro mě jsou velkým překvapením a nadějí do budoucna, takže celkově hodnotím vysokou známkou.
  METAL WORLD webzine      Osi   8+/10

•    Sušická Mortifilia se po nepříliš vydařeném demu presentuje druhým počinem. Tentokrát na disku. Barevný obal vypadá na první pohled dobře. Ovšem naprosto nechápu proč když se CD jmenuje Care Of Gomorrah (tedy starozákonní město), proč jsou na obalu ruiny antických chrámů a v pozadí socha svobody. Nevíš to, Beherite? A muzika... No, na první poslech jsou zřetelné zvukové nedostatky, ale když si trochu pohrajete s ekvalizérem, půjde to. Studio Ruina sice nezplodilo zvukovou ruinu, ale nic převratného to není. Nicméně jde hlavně o muziku. Mortifilia produkuje klasický death, silně nasáklý švédskou školou. Staří Entombed a Dismember jsou ti první, kteří vás napadnou. Ale jsou tu i heavy vlivy, třeba ve třetím songu ...And Demon Owns Up. Na textu tohoto songu se podílel Barney z Perversist. Ovšem zpěv zrovna tady hodně kulhá, sorry. Titulní Care Of Gomorrah je dost rychlá, ale někde se kluci trochu dohánějí navzájem, ten náznak Dismember tu je zas. Cycle Of Pain dokonce jakoby vypadla z desky Massive Killing Capacity a cestou si něco zlámala a zkurvila si zvuk. CD uzavírá cover Život po životě od Faty Morgany, převzatý z kompilačky. Jinak to i docela šlape, pokud od Mortifilie nečekáte moc. Prostě old school death s občasnou tendencí k vyhrávkám a (až příliš) heavy sólům. Občas to klukům škobrtne a některé kytarové efekty jsou jako pěst na oko. Textově to ujde, třeba úvodní Midnight Hunt je o lykantropii. Ale opět (jako umnoha jiných) je tu zřejmé, že se zase jedná o překlady z češtiny. Občas to krkolomně škobrtne. Ale od minula je tu znát celkové zlepšení... Chcete-li klasický a poměrně slušně zahraný švédský old school, čapněte Mortifilii.
  Spawn Rebirth zine   Šotouš   3,75

• Své první promodemo pořídila čtveřice jako záznam živé zkoušky. Zvukově je tedy nepříliš uspokojivé, ale není potřeba hned kvůli každé skladbě běhat do studia. MORTIFILIA vznikla na počátku tohoto roku z kapely ALLHALLOWS. Tuhle partičku jsem vloni viděl na festivalu Bouda Open Air 5 a jisté neduhy si hráči přinesli i do nové formace. Jejich křížení heavy, thrash a snad i death metalu (i když toho je tu skutečně nepatrně) není nic originálního a při současném instrumentálním stavu je výsledek zatím žalostný. Chybí nějaký výraznější nápad, na kterém by se dalo stavět. Kapela se zatím jen sehrává a přežvykuje tisíckrát omletá klišé. Navíc má smůlu na podprůměrného zpěváka, jenž je v čistějších polohách falešný až hrůza. Zatím obal kazety převažuje nad hudbou.
  
  Big Beng !            Bohouš Němec      **

•     Není to tak dlouho, co se mi dostal do rukou první katalog nového pohřebního ústavu MORTIFILIA. Rád bych na začátek poznamenal, že zaměstnanci MORTIFILIE nejsou žádní nováčci, neboť ta vznikla přejmenování dřívějších pohřebáků ALLHALLOWS.
      Nyní však společně nahlédněme do samotného katalogu, který nám kromě tradičního výběru náhrobků, věncůa jiných pohřebních potřeb, dává k dispozici zvlátní nabídku pěti druhů rakví. První z nich s názvem "Massacre" je rakev s velmi propracovaným tvarem, který rozhodně zaujme všechny pozůstalé. Svou délkou šesti minut je vhodná pro všechny druhy nebožtíků. Druhý pohřební futrál se jmenuje "Abigail" a na rozdíl od prvního se hodí k pohřbívání nešťastných romantiků, popř. sebevrahů z lásky. Její krásná, ale melancholická melodická výzdoba leckdy rozpláče i pěkně tvrdé chlapíky. Penál s číslem tři MORTIFILIA doporučuje k pohřbu nepřátel či nenáviděných příbuzných, protože ten díky svému aerodynamickému tvaru rychle prosviští do pece, takže se na ně nemusíte dlouho dívat. Další rakev "Save Our Souls"je určena především k pohřbívání za živa, neboť její počáteční melodický motiv oběť omámí a tvrdé dřevo ztlumí jakékoliv výkřiky o pomoc. Poslední rakev z výběru je pojmenována "My Lucky Cutted Mother - part I." a slouží k uložení ostatků obětí masakrů a těžkých automobilových nehod. Ke konci je nutno poznamenat, že všechny rakve jsou vyrobeny z tvrdého bigbítového dřeva, ze kterého je ovšem silně cítit smrt.
      To je z nabídky rakví vše a my si na závěr vyjmenujeme funebráky z MORTIFILIE: P.V. - zatloukání vík rakví, S.M. - spouštění rakví na silných drátech, P.T. - hoblování prken, úprava nebožtíků, F.K. - hoblování prken, smuteční projevy. Katalog MORTIFILIE "...in your head" vám zaručeně zůstane v hlavě stejně tak, jako se to stalo mně.
  
  Rinsing Stage zine č.7             - zod -

• <Sušičtí si klestí cestu k vlastnímu pojetí death metalu. Jsou však teprve někde na půli cesty prozatím se potýkají mj. s kompoziční jednoduchostí a "nepřekvapivostí".
  
  Rock&Pop        Petr Korál          **1/2

• MORTIFILIA je novým jménem, které se na tuzemské scéně zjevilo na počátku tohoto roku, ovšem v podstatě navazuje na bývalou formaci ALLHALLOWS (odkud se rekrutovali všichni členové). Na demu "...in your head" pak nabízí něco kolem dvaceti minut reprezentativního průřezu svou tvorbou. Již stylové zařazení, k němuž se kapela hlásí, působí lehce kuriózně - údajně by mělo jít o bigbít kombinovaný se severským deathmetalem (alespoň podle promo materiálu). Skutečnost zase tak zběsilá není, jde vlastně o hodně našláplou hudbu tvrdšího, byť melodického ražení, přičemž metalu (death i thrash) je tam rozhodně více, než jakýchkoliv jiných žánrových přísad. (Ostatně pokud vím, tak dethmetalisté moc bigbíťáky nemusí, a naopak, proto by s podobně hybridní muzikou bylo těžké hledat obecenstvo... naštěstí to má MORTIFILIA hozené poměrně jasně k těm tvrdším škatulkám.) Mohu konstatovat, že kapela je těžko zařaditelná do nějakého konkrétního stylu, nepříliš snadno se hledají i nějaká srovnání, ovšem na druhou stranu by to chtělo udělat ještě větší krok k originalitě a vyjímečnosti, toto demo je tak na půl cesty. Alespoň se však nedá nic vytknout po stránce hráčské a celek se příjemně poslouchá.
  
  SPARK 8/1999, Demoliční četa                 Martin Čermák    7/10
  
     
• Jak už je z názvu patrné, a tak trochu je to i klišé, musí se nutně dojít k tomu, že Mortifilia nemůže hrát nic jiného než death metal. Má to sice hodně blízko, ale spíše bychom mohli říci, že se jedná o poměrně utahaný death/thrash. Proč utahaný ? První i druhá věc ("Massacre" a "Abigail") nabízejí "své" zajímavé v první minutě a další minuty se prakticky nic neděje, a tak vyznívá převážná část materiálu nezajímavě a někdy i notně nudně. Připočteme-li hodně jednoduché anglické texty (mohly být klidně v češtině) a poměrně zábavově znějící deathový ploužák "Save Our Souls", pak nám jasně musí vyjít níže uvedená známka. Žádný učený však z nebe nespadl a může se stát, že za rok nás tahle kapela příjemně překvapí. Kdo ví ? Každopádně rozjezd není až tak průserový ...
  
  MetalBreath 'zine 42    -las-    2,5

• A opět František Březina a jeho Rinsing Recording vnáší trochu té hudby do našich řad a jak už je u něj zvykem, je to opět dílko skromné, nicméně kvalitní. Kapela Mortifilia vznikla počátkem roku, kdy víceméně bigbíťáci Allhallows seznali, že by to chtělo trochu přitvrdit a do svého již tak našlapaného bigbítu vnesli deathmetalového ducha  a v souvislosti s tím změnili i název na nynější. Je to až s podivem, že se mi opět povedlo vše podstatné vyžvanit už na začátku a že by v podstatě mohla recenze skončit, ale neradujte se, tak jednoduché to nebude. Ona totiž samotná hudba "mortifilů" také není nějaká stupidní jednoduchá záležitost, ale naprosto perfektně uchopený a zvládnutý, velice melodický deathmetal s notnou dávkou klasického rockového cítění. Pokud by jste snad chtěli přirovnání, tak přichází v úvahu švédská kapela Dismember v období jejich alba "Massive killing capacity", ovšem jestli čekáte nějaké bezduché kopírování, tak to můžete rovnou zabalit, protože jste vedle, jak ta borovice. Řekl bych, že mezi demem Mortifilie a zmíněnou fošnou Dismember jsou pouze jakési třecí plochy a drobné styčné body, jinak si jde Mortifilia svojí vlastní cestou a zanechává za sebou pěknou paseku v podobě zoufalců, kteří podlehli kouzlu jejich deathbeatu. Když budeme chtít demo rozpitvat trochu hlouběji, nezbude nám než nechápavě kroutit hlavou nad faktem, že kluci tohle demo nahráli živě ve zkušebně. Přátelé řeknu Vám na rovinu že na zvuku je opravdu jen pramálo co vyčítat, spíš bych hrdě prohlásil,že mnohým se takhle, samozřejmě v mezích možností, čitelný zvuk nepovedl ani ve studiu.Samozřejmě že to není absolutní křišťál, ale o to tady přeci vůbec nejde a na věci že zvuk se klukům povedl, to nic nemění. Z kazety na Vás dýchá pět skladeb, které si žijí vlastním životem, nebo spíše umírají vlastní smrtí a vnáší do Vaší duše smutek z tklivých melodií a vybrnkávaných harmonií a na druhé straně dravou energii, kterou Vás nabudí parádně šlapavé deathové jízdy. Tipy na hitovky se v tomto případě nekonají, protože kterákoliv te skladeb má ambice stát se hitem, ať je to první "Massacre", druhá "Abigail", třetí "War of the Worlds", čtvrtá "Save our souls", nebo závěrečná legrácka "My lucky cutted mother". Ale přeci jen mi to nedá, abych nevyzdvihl jednu skladbu a tou je v pořadí čtvrtá  "Save our souls", která se opravdu vydařila na milion procent a mě prostě tak nějak nejvíc chytla za srdce, nehledě k tomu, že závěrečný motiv z jisté středověké odrhovačky, jejíž název sice přesně nevím, ale zpívá se tam něco o víně a markytánce, je prostě k sežrání a já si při něm vždycky vybavím jistého pána, který jsa podnapit s oblibou hraje tento song v hospodě na španělku a já se při téhle představě vždycky můžu pochcat smíchy. Každému co jeho jest, že ano, a tak Mortifilii přiklepávám osm bodíků a to jenom proto, abych příště mohl dát víc, cítím totiž v kostech, že to bude lepší. Věřte tomu, Mortifilia na to určitě má.
  
  MasterMind No7, demontáž             Bárny     8 bodů

•    O této kapele jsem ještě nikdy neslyšel a teď se mi z ničeho nic dostalo do ruky jejich demo. Kluci se vydali dnes nesnadnou cestou takového heavy/thrash metalu. Ve skladbách jenž toto demo obsahuje jsou poznat klasické metalové postupy. Slovo originalita není rozhodně na místě. Pouze zpěv se vymyká výše uvedenému stylu. Na jedné straně je zde totiš brutální bliťouš a na druhou stranu čistý hlas. Kytarové výkony jsou průměrné a stejně tak i výkony bubeníkovy. Zvuk celého dema je dost dobrej a myslím si, že ohledně zvuku odvedli všichni dobrou práci. Občas mi jen přijde, že příliš vynikají vokály, ale to není podstatná vada. Závěrem bych snad řekl, že MORTIFILIA hraje muziku, která se jí líbí a doufejme, že se bude líbit i lidem. Dle mého názoru muzika, jež kluci složili nebude na lidi působit jako nějaká hitová bomba, ale spíše jako nostalgická vzpomínka na přelom 80. a 90. let.
      Dodatek: Ačkoliv na mě MORTIFILIA působila na nahrávce rozpačitě a působí tak na Vás zřejmě i tato recenze, měl jsem možnost slyšet kluky naživo v Orionu a rád bych Vám všem doporučil jejich koncert. Fakt dost dobrý. Při show, jenž chlapci předvedli, ze mě vyprchaly jakékoliv pochybnosti o kvalitě materiálu s hlavičkou MORTIFILIA.
  
  FOBIA zine č.5    - ben -